Sklo je křehký materiál, ale za jeho výrobou a zpracováním se skrývá tvrdá dřina. Své o tom ví Veronika Rusňáková, která právě z této hmoty tvoří umělecká díla, doplňky do domácnosti, ale i užitkové předměty. „Při mé práci je každý pohyb nezvratný. Stává se mi, že jsem taková zahloubaná do tvorby, že až po skončení si všimnu, jak moc mám dorezala prsty a dlaně. „
V eronika Rusňáková Používá jednu z nejstarších technologií zpracování skla, která se nazývá fusing (z anglického slova fuse – roztavit). Při výrobě se používá pec na spékání a ohýbání skla. V minulosti se používala při produkci barevných okenních výplní v chrámech a kostelích. Při fusing je zásadní extrémně vysoká teplota, při které se jednotlivé kousky skla roztaví a spojí se s podkladovou tabulí. Používají se přitom různé barevné kousky skla, případně mohou být umleté na drobný prach, které vytvoří finální motiv uměleckého či spotřebního díla.
„Moje výrobky nemají jen dekorativní charakter, ale mnohé z nich mají i praktické využití v každodenním životě člověka. Přiznám se, že už ani nevím, kolik díl jsem vytvořila. Pracuji skoro každý den a to několik hodin. Pokud bych to měla vypořádat, tak bych ty díla musela počítat na stovky, v případě menších užitkových předmětů dokonce na tisíce, „říká mladá umělkyně.
Veronika Rusňáková se narodila v Trnavě. Absolvovala Střední odbornou školu ve Voděradech, aby se později dala na studium na Katedře výtvarné tvorby a výchovy na Univerzitě Konstantina Filozofa v Nitře. Tvorbě uměleckých předmětů ze skla se však začala věnovat už před vysokoškolským studiem. V současnosti tvoří v Malackách, kam se přestěhovala z Velkých Leváre. Na Záhorí má i svou galerii SkloArt. Stěhování do Malacek plánovala dlouho. „Nejprve jsem přestěhovala sebe a potom i galerii. Za Leváre mi je smutno, zejména za stálými zákazníky, kteří se postupem času stali mými dobrými přáteli. Trošku jsem se obávala, zda přestěhováním neztratím část mých zákazníků, kteří si na mě za ten čas zvykli. Povzbudily mě ale slova, která mi jednou řekl jedné z mých přátel, známý a ve světě uznávaný výtvarník: „Pokud budeš tvořit krásné umění, které se bude lidem líbit a budou ho chtít vlastnit, můžeš bydlet iv poslední zapomenuté vesničce a přesto si lidé cestu za tvými díly najdou. „“ Veronika Rusňáková však může být spokojená už dnes. Její díla se nacházejí ve všech koutech Slovenska, ale i ve Velké Británii, Rakousku, USA, České republice nebo v Austrálii či Spojených arabských emirátech.
Největší radostí pro Sedmadvacetiletou uměleckou sklárku je pocit, který má, když otevře pec a zjistí, že se jí podařilo vytvořit originální umělecké dílo. „Pokud bych to shrnula, práce se sklem mě velmi těší, protože mám v hlavě velmi mnoho nápadů, které se mi, pevně věřím, podaří zrealizovat. Sklo je materiál, který vás nutí neustále experimentovat, a to mě fascinuje, protože každé mé dílo, které vytvořím, je originální, „uzavírá Veronika Rusňáková.