Sucha hornatá příroda připomínající Mars. Historické území v jejím srdci – Kappadokii – obsahuje geologické čudo, které bere dech. Komínové město.
V Kappadokii, ve východní Anatolii, kdysi žili Turci, Řekové, Arméni i Kurdové. Chetité ji volali krajinou krásných koní. Kdo se sem vybere dnes, neměl by si nechat ujít jeden z nejfantastičtějších zážitků: let balónem. Vznášet se pomalým tempem nad podivnými útvary, kterým nikdo neřekne jinak než pohádkové komíny, je nezapomenutelný pocit.
Některé ze vztyčených komínů nejsou vyšší než průměrný člověk, jiné jsou vysoké až 40 metrů. Původní obyvatelé prý věřili, že komíny vedou k podzemním ohniskům nadpřirozených bytostí, které žily pod povrchem země.
Realita je prozaičtější: očima geologa by se dalo zjednodušeně říci, že pohádkové komíny ve skutečnosti vznikají tak, že tlusté vrstvy měkkého kamene jsou pokryty tenkou vrstvou tvrdého kamene, jako nějakou pevnou kůrkou.
Měkký kámen postupně eroduje a vytváří prohlubně v tvrdé vrstvě. Jak se spáry prohlubují, vznikají kamenné komíny. Tento jev pozorují geologové všude na světě – Ve Spojených státech i na Novém Zélandu nebo v Jordánsku. Avšak pouze v Kappadokii jejich místní obyvatelé prohlubují tak, aby je přeměnili na domy, kostely a podobně.
Spolupráce kamene, eroze a člověka je v tomto případě mimořádně zajímavá.
