Vymalovat pokoj nebo třeba i celou domácnost nezní jako extrémně náročný proces. Pokud dodržíte pár osvědčených rad, významně si usnadníte práci.
První krok k úspěchu je prověřit stav stěn. Od toho bude záviset další postup. Pokud má stěna za sebou 3 až 5 maleb, pravděpodobně je bude třeba seškrábat.
Zjistíte to malým testem – navlhčete stěnu na ploše asi jednoho čtverečního metru. Pokud se po půl hodině mezi vrstvami starého nátěru nevytvoří bubliny, neměli by se vrstvy odlučovat ani při malování.
Zda je vrchní nátěr soudržný, lze zkontrolovat ostrým nožem. Nařízněte ním do povrchu hustou mřížku. Pokud intenzivně odpadává, novou vrstvu barvy určitě neunese.
Kroky, které nesmíte vynechat
Soudržný podklad můžete hned penetrovat, aby se vyrovnala jeho savost a zabránilo se vzniku skvrn. Ještě předtím byste však neměli zapomenout na mastné místa v kuchyni, případně povlak cigaretového kouře. Ty je nutné před malbou neutralizovat saponátem s vysokým obsahem enzymů nebo slabým roztokem louhu, které zvýší její přilnavost. I stopy po zatečení třeba od nového nátěru oddělit nepropustnou bariérou. V nabídce je několik přípravků na izolování skvrn, jejichž účinek je trvalý. Je důležité, aby před další malbou dokonale zaschly.
V bytě se může vyskytnout i plíseň, v tom případě raději s malováním počkejte. Plísně jsou zpravidla jen důsledek závažnějších problémů, například špatného utěsnění oken, zatékání vody do bytu. Tento problém je třeba řešit komplexně.
Likvidace plísní ze stěny a přetření postiženého místa vrstvou nové barvy je jen dočasné řešení.
Po vyschnutí penetračního nátěru lze nanést první vrstvu barvy, která zvýrazní všechny nedostatky stěny – rýhy, otlučené rohy či díry po hvozdíkovému. Opravíte je k tomu určenými stěrkami.
Většinou se dočtete, že nerovnosti povrchu byste měli opravit jako první, aby byl podklad rovný, a až potom penetrovat a malovat. Profesionálové však na to mají recept – dokud první nátěr schne, opraví defekty, čímž ušetří čas.
Po zaschnutí prvního barevného nátěru i lokálních stěrek můžete nanést další. Vždy začínejte stropem.
Myslete na to, že denní světlo dopadající do místnosti odhalí tahy štětcem a válečkem, proto je třeba natočit tak, aby směřovaly kolmo ke zdroji světla. Pokračujte stěnami, kde začnete největšími plochami a skončíte při těch nejmenších.
Když třeba seškrabávat omítku
Pokud staré vrstvy a povrch není soudržný, odlupuje se, nezbývá než starou malbu seškrábat. Uděláte to tak, že namočíte 3 – 4 m2 stěny vodou, a když malba nabobtná, špachtlí ji zoškriabete. Takto ji postupně odstraňte z celé plochy.
Pak přichází na řadu penetrace a oprava nerovností stěrkou.
Někdy je lepší nanést sádrovou stěrku na celou plochu a vytvořit nový povrch pod malbu. Dělá se to ve dvou vrstvách, protože první nános stěrky vsákne, vystoupí rýhy a jiné nedostatky povrchu a ty dokonale překryje až druhá vrstva.
Po zaschnutí stěrky a její sbroušení můžete malovat.
Ne vždy třeba penetrovat
Pokud stojíte před prvním malováním sádrokartonové nebo novoomietnutej stěny, postup je trošku odlišný. Sádrokarton se také nejdříve penetruje a pak se nanáší malba. Jelikož tento povrch je velmi nasákavý, někdy jsou potřeba i tři nátěry.
Odborníci mají na to fígl – už do penetrák nalijí trocha barvy, aby podklad dostal barevný nádech.
I na sádrokartonu vystoupí po první vrstvě malby různé nedostatky, zejména ve spojích desek a ve styku panelů se stropem. Rýhy a praskliny ve spojích panelů můžete opravit i stěrkou, pevnější jsou však laminátové pásky. Počítejte však s tím, že spoje stále pracují a časem se mohou praskliny objevit znovu.
Styk sádrokartonové příčky se stropem se vyplňuje akrylátovým tmelem.
Příprava nové omítky na malování nezabere tolik času. Nejdříve vyzrálý povrch přejděte brusným papírem, aby z něj opadalo uvolněné zrno, a zbavte ho prachu. Potom penetrujte a ve dvou vrstvách aplikujte malbu.
Fázi penetrovaný však třeba vynechat při sádrových omítkách, které jsou mastnější než stěrky. Penetrák by zanesl póry a vytvořil by hladký zrcadlový povrch, na který by barva nepriľnula, ale stékala. Zachrání to jen vrstva stěrky a potom malba.
Poprvé použijte matnou barvu
V současnosti se nejvíce používají akrylátové barvy, v žebříčku za nimi stojí disperzní a vodou ředitelné barvy. Můžete se rozhodnout, zda budou matné nebo lesklé. Když malujete poprvé, sáhněte po matné, jsou na ní méně vidět nedostatky jako při lesklé. otěruvzdorné a voděodolné barvy jsou také vhodné do místností s vyšším rizikem zašpinění, protože se dají čistit vlhkým hadříkem.
Chce to trpělivost
Řeč je o strhávání starých papírových tapet lepených před několika desetiletími. Do lepidla bylo tehdy zvykem přidávat Duvilax, takže jejich odstranění jde pomalu. Bez vody se to nazaobídete.
Namáčet neustále tapety štětcem je namáhavé. Můžete použít páru, nebo si to usnadnit hadicí připevněnou na baterii a rozprašovačem vlhčit tapety, dokud nebudou dát odlepit. Ještě před namáčením doporučujeme podložit pod stěnu nepromokavou fólii. Po úspěšném dokončení bude nezbytné povrch stěrkovat, předtím ho však ještě penetrujte.
Než chytíte váleček
Vybrat správný barevný tón patří k těm příjemnějším fázím malování. Nejjednodušší se nanášejí bílé odstíny, které lze také bez problémů opravit. Na pigmentovaných nátěrech je už každá lokální oprava viditelná, často třeba přemalovat celou stěnu. Když vybíráte bílou barvu, zjistíte, že se mohou mezi sebou lišit nejen cenou, ale i intenzitou.
Čím je místnost menší a přísun světla omezenější, tím více byste měli dbát na výběr kvalitní sněhobílé barvy.
Podobné je to s pigmentovanými barvami. Ty, co jsou levné, predtónované výrobcem, obsahují pouze nepatrnou dávku pigmentu, kterým sytý odstín nedosáhnete. Pokud vám záleží na sytosti a kvalitě, dejte si požadovaný odstín namíchat v barevném studiu. Výhoda je, že pokud nesprávně odhadnete množství barvy, vždy vám dokáží namíchat identický odstín.