Každý rok uděluje Britský královský architektonický institut (RIBA) cenu Dům roku. Za rok 2016 se jím stal rodinný dům skotského architekta Richarda Murphyho.
Stavba má několik zajímavých prvků, nakonec odborná komise, která vybírala vítěze, je v Británii velmi náročná. Máme však podezření, že každý z nás, včetně porotců, má kdesi uvnitř skryté dítě, které se rádo hraje. A v Murphyho domě je inspirací na hraní hned několik.
První věc, která zaujme, že dům úspěšného architekta, který zaměstnává kolem 25 lidí, není obrovský ani pompézní. Vlastně má celkem střízlivou měřítko. Stojí na rohu dvou ulic a zabírá asi polovinu zahrady. Sousední domy nejsou na stavbu příliš nalepené – z jedné strany je dvoupatrový rodinný dům, z druhé zahrada. I proto má dům na rozdíl od ostatních staveb jednostranně šikmou střechu. Ta se svažuje směrem do zahrady tak, aby obyvatelé ostatních domů nepřišli o slunce. Takovou ohleduplnost dnes tak často není vidět.
Dům má 165 m² obytné plochy. Střecha je převážně skleněná, se zabudovanými fotovoltaickými články. Ty jednak pohánějí ovládání střechy, ale také sbírají sluneční energii. Střecha totiž obsahuje sadu žaluzií, které otevírají nebo zavírají podle toho, zda stavba potřebuje přehřát nebo naopak ztrácí teplo. V domě se také nachází průmyslový ventilační systém, který táhne ohřátý vzduch z vrchní části domu do polozapuštěný přízemí.
Stavba připomíná labyrint skládačkového snílek – obsahuje posuvné stěny, výklopná okna, jezdící žebříky, optické iluze pomocí zrcadel.
