I když se na první pohled zdá, že současná architektura využívá jen studené materiály, jako jsou sklo, kov a beton, při lepším pohledu pod „kabát“ moderních budov zjistíme, že architekti stále nedají dopustit na lety ověřené stavební prvky – cihly.
Ty se sice stále vyrábějí z tradiční přírodní suroviny – hlíny – a tradičním způsobem, tedy vypalováním, ale pokrok ovlivnil i jejich. Struktura a přídavné složky moderních cihel díky tomu dokáží splnit požadavky 21. století.
Spousta nezasvěcené lidí si však cihly stále představuje takové, jako bývaly kdysi. Tyto mylné názory pak zájemcům o nový dům často brání využít při stavbě tento tradiční, ale zároveň moderní materiál. Podívejme se na některé mýty blíže.
Mýtus: Cihly jsou křehké, často se lámou a rozbíjejí
Tvar a vzhled dnešních velkoformátových cihelných bloků je věcí kompromisu mezi hmotností a pevností. Hmotnost nepřímo souvisí s dalšími vlastnostmi, jako jsou tepelná nebo zvuková izolace. Tepelněizolační cihly musí být co nejlehčí, zvukověizolační cihly naopak co nejtěžší. Kromě lehkých a tenkostěnných cihel proto existují i těžké a robustní. Nedá se tedy říci, že cihly jsou křehké.
Tenkostěnné tepelněizolační cihly jsou samozřejmě citlivější na nesprávnou manipulaci jako masivní zvukověizolační cihly. Přitom jsou však dostatečně pevné, což znamená, že mají požadovanou pevnost v poloze, ve které se zabudovávají do zdiva. K poškození cihel může dojít při nesprávné přepravě, skladování a manipulaci, což ostatně platí pro všechny zdicí materiály.
Mýtus: Cihly jsou těžké a špatně se s nimi manipuluje
Pálené cihly opouštějí výrobní linku v absolutně suchém stavu. To znamená, že jejich hmotnost tvoří jen vypálená keramická hmota, která je sama porézní a má vzduchové dutiny. „Expediční hmotnost cihelného bloku tloušťky 380 milimetrů je 15 až 17 kilogramů, přičemž největší formáty cihel na obvodové stěny hrubé 500 milimetrů mají maximálně 21 kilo,“ vysvětluje odborník ze společnosti Wienerberger.
Pro srovnání: zdicí prvky vyráběné mokrou technologií, jako například pórobeton, váží v době dodávky na stavbu často o sedm až 10 kg více než v suchém stavu a jejich hmotnost v závislosti na formátu může dosahovat až 29 kg.
Mýtus: Stavba cihlového domu je pomalá
Už od roku 2003 se na Slovensku používají cihly s broušenými ložnými plochami, které se mohou spojovat buď tenkovrstvou maltou nebo zdicí pěnou. Tyto technologie zdění jsou jednoduché, přesné a rychlé, díky čemuž šetří nejen čas, ale i peníze. Při zdění na tenkovrstvou maltu lze dosáhnout časovou úsporu až 30 procent a při zdění na zdicí pěnu až 50 procent času ve srovnání s klasickým způsobem zdění. Technologie zdění na pěnu znamená v podstatě suchý způsob zdění.
Mýtus: Cihly jsou nepřesné a křivé
Většina mýtů o cihlách pochází z dob, kdy se cihla vyráběla nepříliš moderními technologiemi a výsledkem byl výrobek oprávněně označován za „hrubou keramiku“ s minimálními nároky na přesnost. Moderní velkoformátové cihlové bloky však mají broušené ložné plochy.
Zkráceně se označují jako broušené cihly. Mají přesnou výšku s minimální přípustnou tolerancí, rovné a navzájem rovnoběžné ložné plochy. Díky této přesnosti je lze lepit na tenkou vrstvu malty nebo na speciální zdicí pěnu.
Mýtus: Cihelné zdivo se těžko omítá
Na stavbách už léta převládá trend obvodových stěn s kontaktním tepelněizolačním systémem. Pravým důvodem často nejsou ani lepší tepelněizolační vlastnosti obvodové stěny, jako spíše neochota nebo neschopnost firem realizovat klasickou vícevrstvou vnější omítku. Údajným důvodem je, že se cihelné zdivo těžko omítá. Zajímavé přitom je, že i všechny vnitřní omítky se dávají přímo na cihlový podklad.
Z hlediska přídržnosti je cihlové zdivo nejlepším podkladem pod omítku a omítací drážky, které tuto přídržnost ještě zlepšují. Tím skutečným důvodem je stále větší absence odborně způsobilých zedníků omítací, schopných realizovat klasické vícevrstvé vnější omítky.
Mýtus: Cihlové domy musíte zateplovat
Požadavky na tepelněizolační vlastnosti obvodových konstrukcí budov jsou dnes opravdu vysoké. Výrobci cihel se s nimi snaží vypořádat několika způsoby. Jednou z možností je zvyšování počtu vzduchových dutin v cihle oddělených od sebe co nejtenčími keramickými žebry.
Tento způsob má však své limity. Další zlepšování tepelněizolačních vlastností cihel se dosahuje tím, že se dutiny cihel už v procesu výroby vyplňují rozličnými tepelněizolačními materiály. Takové cihly jsou vhodné na výstavbu tzv. ultranízkoenergetických domů a některé i na výstavbu pasivních domů. „Cihelné zdivo vyplněné tepelněizolačním materiálem tedy stačí už jen omítnout, čímž se při stavbě ušetří další čas,“ objasňuje Szöllösi.
Mýtus: Na cihlách vznikají plísně
Plísně na povrchu stěn v obytných prostorech vznikají jen za určitých podmínek. Jsou to nadměrná vlhkost, nedostatečná teplota na vnitřním povrchu stěny a nedostatečné proudění vzduchu, resp. nedostatečné větrání. Z tohoto hlediska jsou nejrizikovější rohy místností. Abychom předešli vzniku plísní, stěna včetně detailů musí mít dostatečné tepelněizolační vlastnosti a místnost se musí dostatečně vytápět a větrat. Moderní cihelné bloky pro obvodové stěny mají nadstandardní tepelněizolační vlastnosti a pomocí promyšlených doplňkových cihel zároveň umožňují vytvářet detaily s dostatečnou vnitřní povrchovou teplotou. Tím, že cihly vycházejí z vypalovací pece v absolutně suchém stavu, tvoří dobrý základ pro zdravou stěnu bez plísně. Ostatní je už věcí uživatelských návyků obyvatel domu.