Možná jste někdy také na vážkách, kdo z toho vyjde bez újmy na zdraví – čtyřnohý autor díry v záhoně – nebo alespoň jednou vyhraje pěstovaná a ne nejlevnější zahrada. Zde je pár tipů, jak mít obojí v dobré kondici – psa i zeleň.
Poznejte svého psa
Každý pes má trochu jinou povahu, ale stejně platí, že určité plemena mají velmi podobné sklony. Například beaglové rádi dělají díry v plotě a utíkají – lákají jejich totiž vůně a zvuky zpoza plotu. Mají spoustu energie a potřebují se vydovádět. Teriéři bývají mistry v kopání. Pokud byste chtěli přeměnit zahradu na ementál, teriér bude váš nejlepší a hlavně neúnavný pomocník. Labradoři a zlatí retrívři se zase s velkou pravděpodobností vymáchají i v tom nejmenším jezírku či louži. Pokud se budete zajímat o to, jaké má vlastnosti váš pes, snadněji se vám podaří snížit počet jeho zahradních pokusů. Nemluvě o tom, že mnohé psi jsou „zahradníci“ prostě z nudy. Zájmem o psa dosáhnete nejen jeho lepší poznání, ale hlavně s ním navážete lepší vztah.
Budujte cestičky
I ten nejmenší pes je přesvědčen, že „jeho“ dům a zahrada jsou jeho královstvími, které je třeba neustále kontrolovat a chránit. Namísto toho, že ho budete neustále okřikovat, aby nepobíhal (což se rovná potlačení jeho základních instinktů, a tedy mnoho štěstí!), zapojte jeho ochranitelské schopnosti do zahradní architektury. Například tím, že si v zahradě vybudujete pěkné meandrovité chodníčky a stezky, po kterých bude pes moci běhat. Určitě by rovněž měla vést podél plotu, aby měl celý „revír“ pod kontrolou. Navíc, takto budete mít přehled o neporušenosti a odolnosti plotu i vy.
Myslete přitom i na výběr materiálu, který použijete na cestičky. Beton, cihla, oblázky nebo dlažební kostky jsou pohodlné a bezpečné tak pro člověka tak i psa. Rozhodně se však vyhněte ostré mulčovací drti . Pokud máte dlouhosrsté plemeno, asi nebude rozumné mít cestičku z nějaké jemné směsi, která by se mu lepila na chlupy na tlapkách. Ušetříte si tak kopec mytí a čištění.
Vyčleňte zóny
Choulostivé rostliny, bylinkové záhony nebo užitkovou část zahrady je ideální oddělit plůtkem. Chcete-li celkový dojem zmírnit, můžete ploty časem překrýt netoxickými táhlými rostlinami, plazivými růžemi nebo dekorativními travinami. Plot přitom nejednou nemusí být vysoký, přestože by ho větší plemena mohli přeskočit. Pokud je pes i z domácnosti zvyklý na určité bariéry a pravidla, pravděpodobně ho ani nenapadne skákat přes plot v rámci zahrady.
Chraňte si úrodu
Ochranné zónování platí hlavně pro psy, kteří jsou nejen zahradníci, ale i sběrači. Slyšeli jsme tolik historek o psech, kteří si obírají ovoce nebo zeleninu. (Podle všeho největšími lákadly jsou jahody, rajčata a meruňky.) V takových případech pomůže ochrana dozrávajících plodů punčoškami, síťkami nebo síty. Pokud totiž psa nevyčleňují z užitné zahrady úplně, mohou paradoxně ochránit úrodu před jinými „zloději“ – ptáky!
Co s hrabáním?
Psi kopou jámy. Rádi se hrabou v hlíně. Nejstručnější rada zní: smiřte se s tím. Většina psů totiž hrabe jámy hlavně proto, že potřebují chladný podklad, kde by si mohli během horka osvěžit břicho. Nebo potřebují zakopat kost. Nebo se prostě nudí. Nebo chtějí prskat do lesa. Pokuste se vypozorovat, co nejčastěji vede vašeho psa k hrabání a podle toho udělejte opatření. Vyrobte mu místo, kde by se mohl ochladit: na kamenné dlažbě ve stínu stromu, na psům pískovišti, kde si může pohrabat do sytosti, v mělkém bazénku … Pokud jde o notorického útěkáře, zpevněte plot, ideálně si vyberte oplocení s betonovým základem – nebo kolem plotu nasaďte rostliny, které mu hrabání minimálně zkomplikují.
Upozornění:
Pokud svému čtyřnohému miláčkovi vyrobíte v zahradě pískoviště na hrabání, určitě ho vybavte i krytem, aby si to sousední kočky nevysvětlili úplně špatně …
