Vcelku běžná záležitost. Nejprve se udělá základová deska, na její rovinatost se nehledí. Podobně je to i se stropem. Však tam ještě nakonec bude celá skladba podlahy… Když pak firma, která aplikuje anhydrit, změří několikacentimetrové rozdíly, nastává problém, jak to co nejlépe vyřešit. Navíc po podlaze jsou tažené rozvody vody, a různé husí krky a ty je zapotřebí také inteligentně zalít.
V praxi se to řeší tak, že se podkládají 1 cm silné polystyrenové desky a stavební firmy se snaží tu nerovnost takovým způsobem vyrovnat a současně vyřežou různé drážky do polystyrenových desek, aby se tam „ukryly rozvody“. Takové řešení je ale neprofesionální a ve výsledku je celá podkladní vrstva nestabilní. Navíc dochází k nadspotřebě poměrně drahého anhydritu.
Vyrovnání různými deskovými materiály obvykle není možné, nebo velmi pracné s nejistým výsledkem. Pro tyto účely se vyrábí materiál ekostyren, z něhož lze svépomocí vyrobit lehký beton, který se připraví na místě stavby v míchačce.
Dávkování je velmi jednoduché:
2 pytle cementu 32,5 R
17 kg potěrového štěrku (3 vrchovaté lopaty)
20 litrů vody
200 litrů ekostyrenu (jeden pytel)
Smícháním vznikne přibližně 0,2 m3 lehkého betonu.
Příprava ekostyrenbetonu:
Vyrovnávací vrstva musí být pevná, tepelně izolační a především lehká, aby se nemusely zesilovat nosné prvky v případě stropů (trámy, I profily apod.).
Ekostyrenbeton se ukládá do pásků, které se nechají „zavadnout“. Do nich se pak stahuje latí. K uhlazení použijeme hladítko, podobně, jako při zahlazení běžného betonu. Vznikne homogenní lehký beton, na který se aplikují ještě další vrstvy.
Aplikace ekostyrenbetonu:
Na takto upravený a hlavně rovný povrch se pak velice snadno pokládají polystyrenové desky. Nejlépe ve dvou vrstvách přes sebe tak, aby nevznikaly tepelné mosty.
Pokládka polystyrenu:
Na tepelnou izolaci se položí fólie s přelepenými spoji. Ta slouží jako hydroizolační vana a musí být položena velmi pečlivě, neboť anhydrit je tekutá hmota a v místech netěsností by mohl tudy zatékat.
Pokládka fólie:
Po obvodu se na svislé stěny upevní mirelonový dilatační pásek. Protože anhydrit dilatuje na vzdálenosti 1 m o jednu setinu milimetru, stačí tento pásek aplikovat pouze na obvodové stěny.
Aplikace dilatačního pásku:
Po instalaci trubek podlahového topení nastává konečná fáze zalití anhydritem a vibrování, aby se dosáhlo samonivelační schopnosti této hmoty. Anhydrit je vynikající vodič tepla, dokonale přilne k trubkám podlahového topení a beze ztrát pak toto teplo rozvádí rovnoměrně v celé ploše podlahy.
Vibrování anhydritu:
Výsledná plocha podlahy je ideálně rovná. Na délce 2 m nesmí být odchylka větší, než 2 mm. Přesnost lití anhydritu je tak vysoká, že mimo tenkých vinylových nášlapných vrstev, kde je zapotřebí použít samonivelační stěrkové hmoty, se tyto na všechny ostatní nášlapné vrstvy nemusí používat. To vede k úsporám, neboť samonivelační stěrkové hmoty jsou velmi drahé.