Abyste si mohli posezení na střešní terase vychutnávat celé roky, nepodceňte přípravnou a projektovou fázi.
Pro někoho je plochá střecha jediná soukromá venkovní oáza, pro jiného může být zpestřením exteriérového programu a rozšířením obytného prostoru. Oproti zahradě nabízí obvykle i neocenitelné výhledy a pocit nadhledu. Odborná terminologie řadí střešní terasy k plochým pochůzným střechám. Pro skladbu střešního pláště platí v zásadě stejné principy, jako když se prostor nad střechou aktivní nevyužívá, jen třeba v návrhu počítat s vyšším zatížením. To se odrazí při volbě typu hydroizolačních a tepelněizolačních materiálů, které musí mít větší mechanickou odolnost. Při realizaci třeba dávat velký pozor při detailech jak správně napojení a ukončení izolací, ale i nutné vyspádování a odvod vody. Projekt i realizaci budoucího střešního ráje proto svěřte raději odborníkům.
Bezpečnost především
O tu se může postarat vyvýšená atika, atika se zábradlím nebo samotné zábradlí, pro všechny platí minimální výška 1,1 m. Klíč ke spokojenosti je důkladné ukotvení zábradlí přímo do stavební konstrukce, například do atiky nebo jiné konstrukční části z čela objektu. V některých případech se vyplatí uvažovat a navrhnout i pevnou zástěnu chránící před větrem či rušnou ulicí. Pamatujte však, že nárazové větry mají v takových výškách velkou sílu, pevné uchycení musí být proto samozřejmost. Škody způsobené pádem zástěny mohou být neúměrně vysoké.
Zatočte s vodou
Aby dešťová voda nezůstávala zbytečně na střešní terase, čímž by zatěžovala konstrukci nebo v zimě zamrzala a poškozovala tak vrchní vrstvy, třeba ji ze střechy odvést. Optimální spád hydroizolačního systému k odvodňovacím prvkem je 2 až 2,5 °. Nejjednodušší způsob je vnější odvodnění, přičemž voda je svedena do okapového systému umístěného na fasádě. Při větších plochách se již používá kombinace vnitřních vpustí vyvedených pomocí chrliče do vnějšího svodu.
Namokro
Na nášlapnou vrstvu můžete použít v podstatě totéž, co i na balkony či lodžie. Podle toho se odvíjí způsob pokládky a nejsvrchnější vrstvy skladby střešního pláště. Takzvaná mokrá pokládka se dodnes používá při ukládání kamenné, betonové a keramické dlažby. Vhodné jsou lehčí dlažby s menší tloušťkou a musí být mrazuvzdorné a protiskluzové. Před samotným uložením dlaždic do maltového lože či speciálních lepidel je nutné připravit podklad. Na hotovou hydroizolaci se nejdříve aplikuje ochranná vrstva, která má zabránit jejímu poškození. Následuje drenážní vrstva k zajištění odvodu vody. Nezapomeňte ani na dilatační mezery a správné vyspádování dlažby.
Nasucho a ve vzduchu
Suchá pokládka na rektifikovatelné terče je vhodná prakticky pro všechny typy dlažeb. Výjimka jsou příliš tenké, ale i příliš hrubé druhy či nepravidelné kamenné desky. Výhoda je relativně nenáročné položení, snadná výměna poškozených kusů či snadný přístup k poškozené střešní izolaci. Výškově nastavitelné terče umožní vyrovnávat nerovnosti podkladu.
Jelikož po určitém čase dochází k zanášení prostoru pod dlažbou, důležitá je pravidelná údržba a čištění povrchu hydroizolace. Před samotnou pokládkou je třeba chránit hydroizolaci separační vrstvou, nejlépe odolnou proti prorůstání kořenů. Přestože neplánujete nic vysazovat, v nevyčištěných prostoru pod dlažbou mohou klíčit nezvaní návštěvníci. Méně používaný suchý způsob pokládky je uložit nášlapnou vrstvu do štěrku na plastové kříže či podložky.