Existují dva přístupy k péči o zahradu. Jeden se snaží nemoci a škůdci bez váhání okamžitě zlikvidovat, druhý spočívá v pochopení přírodních zákonů, aby byly škodlivé činitele pod kontrolou.
V přírodních zahradách, které jsou ošetřovány ekologicky, využíváme poznatky o vzájemně propojených vztazích mezi rostlinami, houbami a živočichy. Díky ním dokážeme udržovat takzvanou dynamickou rovnováhu. Zahrada však není čistě přírodní systém, proto je někdy nezbytný i náš zásah, abychom obnovili harmonii.
Základem zdravé zahrady je výživná půda a správné vysazení rostlin podle jejich nároků. Při výsadbě, ať už trvalek, letniček nebo zeleniny je však velmi důležitým předpokladem dobrého vývinu rostliny její zdraví v momentě vysazování. Nakupujeme proto jen rostliny silné, s dobrým kořenovým systémem. Podobně i při vysévání, zejména větších semen, upřednostníme už na pohled ty nejkvalitnější. Navíc nezapomínáme, že zejména prošlechtěno druhy, odrůdy F1 a druhy z jiných zeměpisných šířek mohou během růstu vyžadovat zvýšenou péči, minerální hnojiva či dokonce chemické postřiky.
V přírodní zahradě proto používáme přednostně druhy původní, tedy přirozeně rostoucí v Evropě. I to však s ohledem na jejich původní prostředí, čili nesázíme například smrk do zahrady na jižním Slovensku. Existuje i možnost koupit semena planými druhů, například plody divokých rajčat nenapadá plíseň, přitom jsou jejich drobné plody úžasně sladké, vydrží růst až do mrazů a jsou samovýsevem. Při okrasných rostlinách, jako jsou růže, můžeme upřednostnit polodivoké variety nebo botanické „přírodní“, které sice možná nemají až takový plný květ, ale nejsou náchylné na choroby a mšice.
Boj proti plevelům
Především, v přírodní zahradě něco jako plevel neexistuje. Z našeho pohledu ty nejnepříjemnější plevele jsou totiž druhy s největším léčivým účinkem, tedy kopřiva, přeslička, pýr, heřmánek, podběl, popenec břečťanový či vlaštovičník.
Také jsou to často jedlé druhy, kterými si můžeme zpestřit jídelníček, například čekanka, lebeda zahradní, pampeliška, sedmikráska, fialka, kozí noha, či zmiňovaná kopřiva. I proto bychom v přírodní zahradě neměly používat chemické postřiky. Důležité je rostliny udržet pod kontrolou, ne jejich úplně zlikvidovat. Jak na to? Šikovným řešením je kobercové mulčování, což znamená trvalé přikrytí půdy během jednoho až dvou let materiálem, který propouští vodu, ale ne světlo.
Zelení spojenci
Najdeme je v zahradě nepočítaně. Do blízkosti ovocných stromů se osvědčily lichořeřišnice, levandule, máta i pelyněk. Zcela přirozeně zase obohacují půdu o dusík lupy, hrachor a svazenka.
Na zdravý růst mnoha užitkových druhů mají velmi příznivý vliv měsíček, aksamitník, bylinky jako tymián, oregano, libeček, kopr, fenykl, saturejka, bazalka, pažitka a majoránka. Jsou ochraňující a navíc medonosné, čili vyhledávanou pochoutkou pro včely. Tato vlastnost je velmi důležitá. Medonosné rostliny jsou pro zdraví zahrady nezbytné, neboť kvalitní úroda je zajištěna pouze důkladným opylením. Přilákat včely, čmeláci a motýli můžeme pestrou paletou vůní a barev, a to i na užitkových záhonech. Kromě toho pomůžeme opylovačem i jinak.
Nevýhodou nejvýkonnějšího z nich, tedy včely medonosné, totiž je, že létá jen za pěkného počasí. Proto vytvoříme v zahradě přirozené úkryty v podobě děravých pařezy, starých cihel či třtiny pro včely divoké, které vylétávají i za horšího počasí. Díky tomu máme iv letech, kdy příliš mnoho prší, alespoň částečnou záruku, že rostliny budou opyleny.
Spojenci ze živočišné říše
Sem patří zejména berušky, škvoři, dravé osičky, vážky, Denivky, žáby, hady, ještěrky, ptáci, netopýři a ježci. Některé z nich na nás působí odpudivě, když jim však vytvoříme úkryty v odlehlejších koutech zahrady, nebudeme s nimi přicházet do kontaktu. Co se týče hadů, na Slovenku se vyskytuje jedovatý jen jeden, a to zmije, která však žije pouze ve vyšších nadmořských výškách, asi od 700 metrů nad mořem, běžně se tedy setkáme hlavně s užovkou.
Mnoha užitečným živočichům však musíme vytvořit vhodné podmínky. Vážky či žáby, které požírají komáry a jiný nepříjemný hmyz, vyžadují alespoň malé přistíněná jezírko. Naopak, hadi a ještěrky požírající různé hlodavce a hmyz, vyžadují zase kamenné stanoviště na výsluní, aby se mohli vyhřívat. Pro ptáky a netopýry požírající hmyz, zase rozmístíme speciální budky na hnízdění a krmítka během zimního období. Přirozený úkryt jim poskytují živé ploty. Ježom postačí hromádka starých větví v rohu zahrady.