Oblíbenost dřevostaveb stoupá nejen díky jejich rychlé výstavbě, ale i proto, že vytvořit v nich nízkoenergetický režim je mnohem jednodušší než u zděných domech. O tom, kolik energie svým majitelům ušetří, rozhoduje v podstatné míře i typ a tloušťka tepelné izolace na vnější obálce domu.
U dřevostaveb si můžeme vybírat mezi nízkoenergetickými, pasivními nebo až nulovými domy. Liší se od sebe právě izolačními materiály a jejich tloušťkou v jednotlivých konstrukcích.
Každá stavba začíná základovou deskou. Realizace základu probíhá dle náročnosti stavby a terénu přibližně 3 až 4 týdny. Souběžně s ní se v halových prostorách vyrábějí konstrukční části domu, kterými jsou obvodové stěny, příčky, stropy nebo krov. Po vyzrání základu se na místě smontují všechny zmíněné konstrukční prvky. Sendvičové dřevostavby mají oproti zděným domům lepší tepelněizolační vlastnosti při stejné tloušťce obvodové stěny. Je to zejména díky tomu, že téměř celou tloušťku pláště domu tvoří tepelná izolace, která udrží teplo lépe než běžně používané těžké materiály, jako jsou cihly nebo pórobetonové tvárnice. Celková tloušťka izolace v dřevostavbě, a tedy i tloušťka stěny, závisí na požadovaném energetického standardu. Mezi nosnými sloupky je izolace hrubá obvykle 12 až 18 cm z důvodu rozměru sloupku z masivního dřeva.
Teplo a bezpečí
Projektanti a stavitelé dřevostaveb myslí i na ochranu před požárem a škůdci. Dřevostavby jsou navrženy a zkonstruovány tak, aby vydržely odolávat požáru alespoň normou předepsaných 60 minut. Tento čas stačí na to, aby bylo možné z ohrožené stavby evakuovat lidi i majetek a ochránit životy a zdraví zasahujících záchranářů. Odolnost proti vnitřnímu požárnímu zatížení zajišťují požárně odolné materiály – sádrokartonové desky, sádrovláknité desky, případně keramické obložení stěn spolu s nehořlavou izolací v instalační předstěně. Za dobré protipožární vlastnosti vděčí dřevostavby i izolacím na bázi minerální vlny, která je nehořlavá. Riziko napadení hlodavci je pouze při špatně realizovaných stavbách, hlavně v detailech. K zajištění dřevostavby je nutné, aby byla konstrukce uzavřena bez odhalených izolací a děr, v odvětraných částech mají být mřížky. Také je důležité, aby byly pěnové izolace omítnuté nebo zasypané drenážním štěrkem.
Konstrukce střechy
Konstrukce střech na dřevostavbách a zděných domech se zásadně neliší. Říká se, že každý zděný dům s dřevěným krovem je zčásti dřevostavba. V takovém případě jsou konstrukce střechy dřevostavby a zděné stavby téměř totožné. Na tepelnou izolaci ploché střechy se nejčastěji používá polystyren a minerální vlna. Tepelněizolační desky se musí ukládat bez mezer, ideálně však ve dvou vrstvách s překrytím spár. Zateplování šikmých střech lze realizovat v několika variantách – nad krokvemi, mezi krokvemi (oba způsoby lze kombinovat s izolací pod krokvemi) nebo pouze pod krokvemi. Vhodná je i kombinace všech tří možností, tehdy může budova dosahovat vyšší stupeň tepelněizolačních, zvukově izolačních a požárně bezpečnostních vlastností. Celková tloušťka izolace by v našich podmínkách měla být při všech typech střech minimálně 26 cm. Důležité je, aby mezi izolací a krokvemi nevznikaly netěsnosti, proto jsou na zateplení šikmých střech velmi vhodné pružné materiály, jako jsou produkty z ekologické minerální vlny. Ta se díky své vláknité struktuře přizpůsobí nerovnostem ve střešní konstrukci a pružné minerální vlákna maximálně vyplní mezikrokevní prostor.