Letní domek u vody, který stojí v tichém soukromí divoké přírody stranou od civilizace, je asi snem každého. Mít místo, kde se dá schovat, kam vyrazit na ryby a kde si lze užívat přírodu. Norové mají v porovnání s námi hledání dost usnadněno. V jejich zemi není o krásné zapomenuté zákoutí u vody nouze. Navíc, každou chvíli tu potkáte starou loděnici, která si nové rekreační využití přímo ptá.
Rybolov byl pro Nory dlouho primárním zdrojem obživy, proto je zdejší krajina poseta malými loděnicemi, do kterých si rybáři odkládali své čluny a nářadí. Po modernizaci rybolovu ztratily tyto loděnice svůj původní význam a začali chátrat. Některé z těchto symbolů norské země se však podařilo zachránit a najít jim nové – rekreační – využití. Stav této loděnice z 18. století byl však tak špatný, že ji museli strhnout a nahradit novou. Při stavbě se však architekti co nejvíce inspirovaly původní loděnicí a využívali původní materiál.
Předtím tmavý sklad rybářských lodí se proměnil na prosvětlený a provzdušněný letní domek. Kromě velkého dřevěného stolu, dvou židlí a zavěšeného ohniska zde nic není umístěno natrvalo. Proto má domeček nekonečné možnosti využití – ať už na přespání během teplých letních nocí, nebo například na večerní grilování s přáteli. Vnější obložení je z norské borovice, takže nepotřebuje žádnou údržbu a časem získá šedostříbrnou patinu. Jedna celá stěna se dá promyšleně vyklápět a jednotlivé výklopné panely tak zároveň chrání venkovní terasu před deštěm. V panelech je umístěno i osvětlení zakryty bavlněným plátnem. Vytváří zvláštní měkké světlo. Nová stavba vyšla majitele (i díky využití 150 let starých desek z původní loděnice) něco přes 3000 eur.