Vitrážová okna si zřejmě pamatujete ze starých kostelů, kde zdobily všechny jejich stěny a odrážely různé výjevy ze svatých knih. Ani v klasickém bydlení to však není neobvyklá technika zdobení a my vám ji dnes představíme blíže.
Teprve nedávno jsme tu měli mozaiku v kuchyni, což se může zdát příbuznou technikou vitráží. Na tvoření obou se využívá sklo jako většinový materiál. Na katedrálách a chrámových oknech se začala využívat z toho důvodu, že byly tak velké, že je nebylo možné zasklít jedním kusem skla a proto se vytvořil obrazec z množství malých částic. Ani dnes však na vitráž nezapomínáme a můžeme ní vytvářet okenní tabule při externím zasklívání fasád, stěnách, světlících, efektních osvětlených vitráží v interiéru nebo samostatných obrazech v klasických rámech.
V současnosti je možné na vitráže použít několik rozdílných technik, které se vytvořily díky novým technologickým možnostem výrobců. Za klasickou techniku se považuje spojování jednotlivých kousků barevného skla díky olověným lištám. Tato technika ale působí kvůli těmto lištám mírně rušivě a proto se využívá pouze při větších a jednodušších vzorech. Mezi další patří například spojování částí měděnou páskou, která se později pájí, zapékání skla podle projektovaná předlohy, malba na sklo a následné vypálení obrazu, pískování – narušování povrchu skla nebo fasetovaná vitráž. To znamená spojování komponentů silnějších skel, které jsou čiré a mají pod určitým úhlem zbroušené a vyleštěné hrany tak, že efektně lámou světlo a následně zvýrazní daný motiv.
Nejen v sakrálních stavbách, ale i klasických interiérech je vitráž často využívanou technikou zdobení okenních tabulí. Tak v exteriéru jako interiéru. V moderních bytech se s nimi sice málokdy setkáme, ale tradičnější laděné domovy se jimi určitě pyšnit mohou. Vyjímají se při masivním dřevěném nábytku, křišťálových lustrech, krbu nebo na vchodových dveřích. Díky vysoké odolnosti vůči mechanickému poškození a UV záření to stojí za zvážení, co vy na to?
